CD Psí hodinář - podrobnosti o písních

1. Máš to mít
   Tahle věc se zrodila při jamování se švédskými kamarády, takže jako jedna z mála na albu měla nejdřív muziku. Přestože kytarista Roger miluje Rolling Stones, pro mě měl text vždycky pracovní název Antipathy for the Devil a vím proč. Bavilo mě si zahrát piano ve stylu Bruce Hornsbyho
2. Mineme se
   Snažil jsem se, aby tahle písnička působila akusticky, i když “živá” je tam vlastně jen ta křídlovka, je to další pokrok v přátelství mezi nástroji, že už je to fakt skoro jedno... V tomhle žánru by se nabízelo použít spoustu perkusí, ale právě proto jsem tam žádné nechtěl. Text je dost intimní, i když není o úplně konkrétních zážitcích, a rodil se dlouho, řádek po řádku, ta hlavní pointa mě napadla až skoro nakonec
3. Rány v moři
   Opět hudba staré školy s poctivou švédskou rytmikou, text vznikl částečně na trajektu, to o vlnách a pak ve Španělsku v mořské vodě. Chtěl jsem tam mít gospel-soulovou Ilonu z období Laury, dlouho jsme hledali termín, těhotenství, porod syna, ale já jsem čekal tak dlouho, až to vyšlo. Bohužel neměla doma ani stojan, tak jsme můj mikrofon prostě položili na složené plínky, Ilona nazpívala bez váhání ty čtyři hlasy a šla kojit
4. Naděje
   Naděje je, zdá se mi, čím dál míň, ale potřebujeme ji čím dál víc. Vždycky jsem měl rád hlas i citlivost Báry a romantický duet o lásce a víře jsem si chtěl zkusit. V písničce je lásek i flirtů hodně - k Doors (harmonie, zvuk varhan), Bowiemu (zpěv), Floydům (konec), Hendrixovi (kytara), Collinsovi (bubny) Bavilo mě to všechno spojovat a přitom objevovat nová zvuková dobrodružství
5. Peking
   Převážná část textu se zrodila při mé osamělé procházce na Kralický Sněžník a navazuje na song skupiny Mixage - kterou tvořili vokalisté Pekingu a já - Vietnamská dívka, což zase v osmdesátých letech byla, aby se to nepletlo, hodně avantgardní parodie na hit China girl. Doufám, že nepovede k diplomatickému konfliktu, hlavně aby se neurazil ten Pchjongjang s petangem... Hlavní motiv hraje opět mnoho nástrojů elektrických i akustických včetně fagotu jediného bývalého člena Comba FH na tomto albu - Milana. S Combem jsme se tehdy rádi inspirovali Frankem Zappou, jeho hudbou i humorem na hraně a já jsem se rozhodl - a nejenom v téhle písničce - pokračovat
6. Psí hodinář
   Mnohem víc akustická verze písničky z roku 1985, je na ní zajímavé, že se Martin na barokní hoboj do detailu naučil původní kytarové sólo uprostřed. Mnoho partů tady hraje kapela Krless, jejíž členové ovládají i vyrábějí spoustu středověkých nástrojů. Tenhle nový Psí hodinář se podle všeho řekne řecky Ψ ωρολογοποιοσ a kdyby se mě někdo někdy zeptal, kdo to vlastně je, ujasnil jsem si, že Ψ hodinář je romantický odpůrce α samců
7. Moc koltů málo voltů
   Skutečná událost (teda na začátku) i jména, ta by si nikdo nevymyslel... Místo nahrávání něčeho , co jsem měl odevzdat, jsem bez proudu psal ten text, který nabral posléze nečekané zvraty... Zpívá tam ostravský herec Norbert, hrozně dlouho se k tomu nemohl dostat, až jsem mu napsal, že mi stačí, když zdvojí jen ta jména. Vzápětí mi poslal sedm nazpívaných stop. Na slide kytaru hraje sólo primář porodník Ivan, v pasáži o jazykové bariéře v Americe je Rinova švédská věta “Není to nějakej českej Frank Zappa?” Ten konec s Markem se mi zdál ve snu, že moderátor v rádiu odhlašuje písničku, jako by byla o něčem úplně jiném
8. Kůže
   Tahle píseň taky vznikla dávno, původně opět pro Mixage a mně se vždycky líbila ta zvláštní nálada Vaškova textu. Jsem rád, že se zachovaly původní stopy, takže jsem mohl použít do nové nahrávky i kytaristu Jirku, který už pár let není mezi námi. Když mluví Chantal francouzsky, evokuje mi to filmy, které jsem míval rád. Není tam basa, ale zato používám bizarní zvuky z Yamahy DX-7 přes vintage echa, kdyby si to chtěl někdo vychutnat
9. Rouge a Jeep
   Zase skutečný příběh, který mi kdysi vyprávěla herečka Emma Černá, pouze jsem z ní udělal operní divu a upravil konec. Mimochodem na tom konci mi hrají Beatles (Being for benefit of Mr. Kite), ale asi by se tom nemělo moc vědět... Dávají tomu pointu, která se tady ale dotýká osy české popmusic Landa – David. Moc mě bavilo si zazpívat debilního macha a mám radost, že si svůj part užila i Eva. Na Tomášově živém akordeonu jsem si ověřil, že v tomto případě by asi synťáky neměly šanci konkurovat
10. Šel jsem se projít
    Možná hudebně nejexperimentálnější věc, která, jak mi takhle vyšla, asi porušuje všechna písničková pravidla. Ani nevím, jestli je vlastně pomalá nebo rychlá, natož co je to za styl. Prostě jsem se nechal unášet. Text je o tom, jak jsem ve Zlíně podle popisu hledal dům, kde se narodila moje žena, říkal jsem jí do telefonu - ale tady žádnej kurt není, nakonec to byl plácek asi 7x4 metry, který tak malé holčičce připadal
11. Holka hippie
    Epická věc, ze které - snad - vane taky Frankův duch. Příběh se rodil z mnoha střípků poznamenaných na cestách na útržky papírů. Při dalším poslechu by mělo být patrné, kolik je tam elektrických i akustických nástrojů: pila, anglický roh, hoboj, fagot, bluesová harmonika. Roman, se kterým jsme dělali finální mixy, mě upozornil, že na tom začátku jsou zvukově dost blbý bubny, nenajdem nějaký hezčí? Ale já tam chci blbý. No tak vyber ještě blbější, ať je to jasný. Tak jo. Fajn spolupráce... Nahrávání byl občas happening, pár gagů je jen pro pamětníky, ale ani mým dětem, ani mojí vnučce to podle všeho nevadí
12. Jen se rouhej
    Tahle píseň vznikla kolem jednoho kdysi koupeného samplu trubky Louise Armstronga, který jsem zahrál - možná omylem - jako akord a připadalo mi, že je tam najednou všechno, co jsem chtěl říct, znělo mi to jako zvláštní smutná klouzavá kytara nebo nástroj z nebes a najednou jsem si vzpomněl na film All that jazz a tátu a jiné lidi, co už tu nejsou a text jsem napsal na mé poměry docela snadno, začalo to na sedačkové lanovce - to je trochu ten pocit shůry.
13. Veverky
    Směs několika bláznivých snů, skoro normální veselá písnička - pro změnu k vylepšení nálady - pokud ji někdo bude považovat za erotický thriller, může. Všechny průpovídky a většina smíchů vznikla spontánně jako komentáře nezdařených tracků z úplně jiných nahrávání, jejich výběr a import mě pak zpětně inspiroval k úpravám v textu. Nezaměnitelnou atmosféru vyrábí mistr světa ve hře na pilu Petr i vytuněná tůňka
14. Na moři i na horách
    Text výtvarníka Kobalta původně patřil k jiné mojí hudbě, chtěl jsem ho po létech reinkarnovat úplně jinak, na tomto albu do třetice se starodávnými etnickými nástroji skupiny Krless, zkombinovanými se samply a elektrickými kytarami. Úvodní santanovské sólo hraje architekt Pavel z mé úplně první kapely. Když si tu svoji kytaru přinesl, měl v ní zastrčenou sirku, která už tam je 42 let, protože mu blbne přepínač. Danin sametový hlas mám rád už dlouho, dodává písničce další rozměr
15. Černovír
    Janu jsem viděl poprvé před pár lety, když v divadle výborně zpívala něco od Janis Joplin, vzpomněl jsem si na ni, když jsem chtěl mít mezi písněmi i rockový duet. Jí se do toho nejdřív moc nechtělo, pořád mi doporučovala jiné zpěvačky s podle ní rockovějšími hlasy, do těch se zase nechtělo mně. Hodně jsme si rozuměli při společném psaní textu, což jsem nikdy předtím nezkusil. Legrační je, že co zpívám já, většinou vymyslela ona a naopak. Svůj prostor si tu nekompromisně označkoval i Ondřej na harmoniku a kdo chce, se může prodírat Rogerovou houštinou kytar. Netradičně dopadla klouzavá basová linka, nakonec v ní nezůstal během celé písně ani jeden rovný tón. Černovír je vesnice ve Východních Čechách, kolem které od dětství jezdím a jak jsem se dozvěděl, Jana má taky ten kraj ráda. Tak jsme z názvu udělali máchovskou metaforu. Jeden blízký rodák tipuje, že to v Černovíru budou hrát na stadionu jako hymnu před fotbalem, no uvidíme
16. Divoká Šárka
    Nejdřív mi naskočil název - cestou z letiště, když se cizinci při hlášení stanic v autobusu dohadovali, jestli tady v Praze máme žraloky. Pak vznikla idea písničky s hammondkami a španělkami, z nichž každá by hrála jen jeden akord, jako zvony. Je tam uprostřed sólo jako pocta moogu a Keithu Emersonovi. Pokládal jsem za fór do písničky nahrát bubnový break ze samplů plotýnkového vařiče, ale po dlouhých přípravách to ani moc jako vařič nezní... I tuhle věc jsem točil se švédskou rytmikou, hodně mě baví – na dnešní dobu neobvykle hravá - Hakanova baskytara
17. Na kříži
    To je nasraná nasraná nasraná písnička, jejíž text se píše docela snadno, pokud si člověk občas přečte noviny nebo zabrouzdá po českých zprávách na netu. Punkový režisér Nuckolls mi doporučil punkovou zpěvačku Andreu a ta opravdu nezní jako někdo z televizních talentových soutěží. Korunu tomu nasadil Ota na kytary, brutální bubeník Standa a taky já jsem se na konci snažil na českou baskytaru ze 70 let s kvákadlem. Jinak, ten úplně nejbrutálnější zvuk v konečné apokalypse je z jedné staré modelingové Yamahy, jediný zvuk, pro který si ji pořád nechávám, ale stojí za to
18. Dotek
    Jel jsem koncem léta z chalupy osmikilometrovou cestu z hor na nádraží na malé kovové koloběžce, když mě přepadla bouře a průtrž mračen. Schoval jsem se před blesky pod stříšku, kde se sušilo dřevo a najednou viděl, jak v rozvodněném potoce plavou desítky jablek, která prudký déšť srazil ze stromů... Hrozně mě baví objevovat nové, stále kvalitnější zvuky a postupně jsem si od renomovaných firem nakupoval další a další virtuální akustická piana. Některá z nich jsem ani moc nevyužil, zvlášť v poslední době, kdy jsem se zamiloval do virtuálního Blüthnera, což je piano, které Beatles použili třeba na Let it be. Ale v téhle písničce jsou ta piana všechna a každé má trochu jinou barvu a funkci. Žádné jiné nástroje tu nejsou. Až na ... Bětčino violoncello. Ono, mezi námi (Čapek by napsal holenku:-)), samply jsou samply, ale když na to cello někdo opravdu umí...

Daniel Fikejz, Nyköping 8. 7. 2013

Zpět na základní informace o CD Psí hodinář
Poděkování autora
O vzniku CD
Sleeve note od Jana Buriana