CD Psí hodinář - sleeve note od Jana Buriana

Zpět na základní informace o CD Psí hodinář
Poděkování autora
O vzniku CD
Podrobnosti o písních

DANIEL FIKEJZ A JEHO DOTEK PÍSŇOVÉHO NEBE

Když si čtu autorovy poznámky a glosy k jednotlivým písním, rozpoznávám ho nejlépe. Takhle ho znám už třicet let. Přesně takový vždycky byl. Zmiňuje tu dokonce i svou ideu přátelství mezi nástroji, vyznává se ze svého vztahu k tónům, samplům, muzikantům, barvám zvuků, Beatles, Armstrongovi, Zappovi, svým přátelům z dětství i ze Švédska.
Co vlastně dělal a kde byl, to najdete na jeho www.danielfikejz.cz.

Písnička byla vždycky pro Dana Fikejze svébytným malým velkým dílem, při jehož tvorbě neuznával žádné hranice a byl schopen popřít všechny zaručené recepty, jak by se mělo postupovat. Tato svoboda neplyne jen z toho, že nemá ambice vyrovnat se se světem hudebního průmyslu, který svým otrokům diktuje už léta co a jak. Když píše pro divadlo, umí pokorně sloužit. Ale při vlastní volné písňové tvorbě je jeho svoboda pro něj tak přirozeným stavem, že ho ani nenapadne dělat podbízivé kompromisy.

Jaké poselství nám Psí hodinář přináší? Rozhodně nám nic neulehčuje. V textech se dotýká nejzávažnějších témat lidské existence a při tom mu to jde tak samozřejmě, že si toho ani nemusíte všímat, pokud se chcete jen bavit a nechat se okouzlovat autorovými hudebními nápady. Když se ovšem třeba při opakovaném poslechu necháte strhnout světem, který popisuje svými slovy, budete překvapeni s jakou silou a přesvědčivostí se mu to daří. Člověk řve smíchy nebo se mu dělá trochu špatně, když se zpívá o zkaženosti charakterů, o lidské blbosti, o hrozbách světových, o naivitě a pomatených hodnotách. Autorovy metafory a slovní hříčky jsou nelítostné, někdy třeba i kruté, přisprostlé, prvoplánové, odpuzující. Ale především jsou přesně dávkované a odpovídající tomu, co chce vyjádřit. Jeho jazyk je přirozeně v tu chvíli jiný, než když o sobě pochybuje jako romantický Psí hodinář a nebo když v obdivuhodně křehkém příběhu Šel jsem se projít vyjadřuje krédo: To, co chci, se ukrást nedá.
Fikejzova stížnost na stav světa je věrohodná. Na celém albu nenajdete bezúčelnou banalitu, všechno do sebe zapadá. Před závěrem jako by s „módou“ deklamuje:

Ježíšmarjá kdo by dneska visel
Za někoho na kříži
Máme přece všichni dost
Svejch vlastních potíží

Mnoha tvůrcům by tohle ubohé konstatování stačilo. Bylo by efektní a jednoduché zakončit cyklus svých písní výkřikem zoufalství nebo rezignace. Ale zřejmě se to nedělá, když vydáváte písňové album po sedmadvaceti letech. Má-li mít všechno pachtění na tomto světě alespoň nějaký smysl, musí přijít něco jiného. A toho se dočkáme v poslední písni:

Aspoň jednou se dotknout nebe
Vznášet se slunci vstříc
Anebo poslat místo sebe
Někoho kdo touží
Ještě víc

Dan Fikejz za tři roky studiové práce, mezi mořem a horami, natočil bezpochyby velkou desku a otiskl se do ještě úplně neztuhlého betonu naší doby. My můžeme jen žasnout.

Jan Burian

Zpět na základní informace o CD Psí hodinář
Poděkování autora
O vzniku CD
Podrobnosti o písních